To je „ta“ party, o které se nemluví… ta erotická.

Pátek 5. července, kolem šesté hodiny večer. Doslova se couráme po Karlových Varech, přijeli jsme teprve před pár hodinami. Všude kolem nás zuří KVIFF 54, ten nás teď ale nezajímá. Dojdeme až k Císařským lázním – je lepší to najít ve dne a večer jít najisto. Máme splněno, stáčíme kroky zpět směrem k apartmánu a řeč k jasnému plánu – najíst se, vyspat se, připravit se a vyrazit na Masquerade 54.

V tu chvíli nám ale přistane zpráva od kamarádů: „Kde jste? Jdeme na večeři a pak do Kaiseru. V osm to začíná“.
Zbláznili jste se? Co tam budeme dělat do rána? A vůbec, nejsme připraveni, ještě se musíme najíst … … …

Cestou zpátky potkáváme další známé, kteří sem přijeli ze stejného důvodu. Nikdo pořádně nic neví. Ne, že by nebyl dostatek informací, spíš naopak a vznikl trochu zmatek.

Existovala informace veřejná, tu jsme tady v plném znění prezentovali. V názvu měla The Casting a zvala na warm-up, který byl oficiálně uváděn v čase 20:00 až 2:00. Warm-up před „exkluzivní tajnou party„.

Samotná tajná party byla tak tajná, že o ní na veřejnosti nepadlo ani slovo. Informace kolovaly pouze mezi organizátory a skalními členy kolektivu Milk & Honey. Hlavní party měla začínat přibližně o půlnoci… Někdo si to vyložil tak, někdo jinak, někdo četl jen část informací atd…

Ohákli jsme se do neodolatelných sexy outfitů a před půlnocí dorazili k Císařským lázním. Velká část našich přátel už tu byla, další se zjevovali postupně v průběhu celé noci… O některých jsme si dokonce mysleli, že nepřijeli. Přijeli …

Masquerade 54

Trocha oficiálních informací (decentně a nenápadně namíchaných s našimi postřehy a dojmy)

Tajná erotická party Masquerade 54 proběhla jako první ze série speciálních událostí k blížícímu se 10. výročí existence komunity Milk & Honey. A přesně 20 let po světové premiéře slavného filmu Stanleyho Kubricka Eyes Wide Shut (v české verzi jako Spalující touha).

Zamontovat erotickou party do prostředí mezinárodního filmového festivalu KVIFF byl unikátní počin a dost husarský kousek. Podařilo se to hlavně díky labelu Bigg Boss. Jim a samozřejmě i KVIFF patří obrovský dík celé komunity. Mimochodem i za důvěru, protože pochybnosti kolem takovéto akce na hraně (a co kdyby ježišmarjá za hranou?) samozřejmě byly. Celá akce byla nakonec koncipována jako umírněná a decentně erotická party. Slovy organizátora projevila komunita svoji zralost a respekt k hostitelům naší akce.

Krása a výjimečnost prostor Císařských lázní byla vykoupena několika omezeními (party nešlo „na chvíli“ opustit a vrátit se, při odchodu byla přestřižena páska na ruce a nebylo návratu; jedna toaleta na celý prostor atd…).

V blízkém okolí zároveň probíhaly další tři atraktivní akce, nebylo proto vůbec snadné sladit návštěvníky ve stejném čase i náladě („one man“ organizátor taky až do rána kmital a sám neměl čas se vůbec bavit, nedivíme se).

Akce se nakonec ve třech výrazných vlnách zúčastnilo celkem 222 návštěvníků.

O hudbu se na střídačku starali DJ V! (to je ten, co se každoročně stará o hudební dramaturgii všech přehlídek Mercedes Benz Prague Fashion Week) a Madelaine (v komunitě dobře známá z Libertinage v Le Clanu).

S oslnivou show se představili Sonny Vargas, Coca Valente a Miss Cool Cat z Prague Burlesque. Aplaus byl obrovský a do puntíku zasloužený. Na party pak zůstali dlouho do rána.
„Chvílemi to vypadalo, že je vás tam víc než tři.“ (já pozdě k ránu)
„To je kouzlo Vaudeville, střídání jednotlivých čísel v rychlém sledu.“ (Sonny Vargas)

V přízemí jsme dostali tzv. dočasné pásky na ruku. V Císařských lázních totiž probíhaly zároveň jiné akce a my jsme museli projít přes jednu z nich. Dočasná páska nás opravňovala k průchodu, aniž bychom museli platit další vstupné za akci, kterou pouze procházíme. Důmyslné.

Když jsme se konečně ocitli v našem patře, u kasy jsme byli požádáni o telefony. Nemuseli jsme je odevzdat, ale byly přelepeny všechny čočky fotoaparátů. Zadní i přední. Pak jsme teprve mohli zaplatit a jít do hlavního prostoru (plus do VIP, které bylo za příplatek).

Pařili jsme, bavili se, kecali, tančili … … … kůže, harness, obojky, podpatky, dlouhé nohy, tma, house, techno …

Na party se objevilo i několik mediálně známých tváří (celebrit), převážně z hudebního a filmového/divadelního světa. Z pochopitelných důvodů jejich jména ponecháme pouze ve vzpomínce ostatních přítomných účastníků.

Tentokrát směli na akci i single muži. Díky důkladné face-control (možná srozumitelnější termín pro ten casting) a všudypřítomným sekuriťákům jsme ale nezaznamenali jediný problém. Občas měl někdo z nich hloupé otázky směrem ke komunitě, ale to bylo tak vše.

Party trvala 12 hodin! Výjimečně jsme nevydrželi až do konce a šli spát už asi v sedm ráno.

Veškerý servis fungoval celou noc na jedničku. Šatna včetně převlékárny se zrcadlem, usměvaví barmani, kteří si pamatovali, co pijete, nekompromisní, ale rozumní sekuriťáci, dvě neustále přítomné uklízečky, které dokázaly udržet v pořádku celý hlavní sál, VIP prostor a dokonce i tu přetíženou toaletu.

Kdo jede do Varů? Celá parta od baru!

Několikrát tu padlo slovo komunita – myšleno jádro Milk & Honey. Aby bylo jasno – nežijeme spolu a většina z nás se mimo party ani nestýká, spíš se občas náhodně potkáme nebo ani to ne. Žijeme své vlastní životy a jednou za pár týdnů se potkáme na party. Je to pro nás zpestření, koření, reset po náročných nebo nudných týdnech… Potkáme se u baru a máme se tam rádi. Bez nároků, závazků, slibů a žárlivosti. Doma si pak povídáme, kdo byl jak skvělý a jak bylo fajn ho/ji/je zase vidět. U nás doma tomu říkáme parta od baru (nováčci nebojte se, není uzavřená, postupně se rozšiřuje). Když se někdo ptal, kdo jede do Varů, odpovídali jsme, že až na X a Y jede celá parta od baru.

Party v Karlových Varech nebyla náročná jen organizačně, ale i finančně. A kdo do naší komunity jen trochu vidí, ten ví, že celou tu zátěž měl na triku jeden jediný člověk. I tu finanční. A pronajmout si patro v Císařských lázních není levná sranda.

Když se k nám pozdě k ránu organizátor na chvilku svalil na gauč a řekl „je to zaplacený“,  cítili jsme upřímnou radost a úlevu i za něj. Po akci nám ještě napsal „bylo to hodně drahý, ale komunita dokázala, že drží při sobě a spolu jsme to zvládli uhradit“.

S dovolením i my tímto děkujeme pořadateli, že pořádal, a partě od baru, že dorazila 🙂

Je co kritizovat?

Jasně, vždycky je co kritizovat. Ale upřímně – proč? 
Často tady píšeme, že party jsou o lidech. Kdo preferuje „bavte mě“ místo „bavme se“, měl by jít na estrádu, ne na party.
Je snadné říct, že Masquerade 54 nebyla dokonalá. Určitě nebyla. Ale kdo někdy něco organizoval (my sami ty zkušenosti máme, i když z jiných oborů), ten ví, že při vší snaze všechno ovlivnit nejde, a že se za chodu učíme, i z nedostatků, a možná nejvíc právě z nich. Kdo nic nedělá, nic nepodělá.

Podělaná akce to ale nebyla ani náhodou.

Dokonalá party/akce snad ani neexistuje. Vždycky někdo přijde, že by chtěl hudbu hlasitější/tišší, víc chill/víc techno, přitopit/pustit klimošku, světlo modřejší/červenější … … … Spousta přání, požadavků a stížností je subjektivního rázu. Důležité je chtít se aktivně bavit, party jsou o lidech… A v tom Masquerade 54 téměř dokonalá byla, protože jsme se téměř všichni sešli.

Na úplný závěr tu zveřejníme něco, co vlastně nemělo být zveřejněno, ale nám to přijde dost důležité…

„Já si to vůbec neužil, je mi to až skoro líto. Mám z toho za ty 4 měsíce pár šedejch vlasů. Vím, že to mohlo být mnohem lepší, ale některý věci jsem prostě nemoh’ změnit.“

Tak jsme se ti to aspoň za nás pokusili ve zkratce převyprávět 🙂 Byl to skvělý výlet, víkend a skvělá party, my se bavili. Dokonalá nebyla, ale kdyby byla, třeba by ty další byly nuda, takhle je pořád kam jít a na co se těšit. Děkujeme 

… à propos, že jsme vám tu nenapsali ani slovo o VIP? Ale od toho to bylo VIP, miláčkové 🙂
Překládejme to třeba jako velmi inspirativní prostor  …

fotografie: archiv Milk & Honey